Daniel Bechný

Daniel Bechný

ředitel Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje

Na filozofické fakultě vystudoval humanistiku a kulturní a sociální antropologii. Po studiu působil jako etnograf v Západočeském muzeu v Plzni.

V roce 2012 se stal ředitelem Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Co si vybavíte jako první, když se řekne Západočeská univerzita?

Alma mater, perličky na dně, studentský život.

Měl jste při nástupu na ZČU představu, čemu se budete věnovat? Jak se to liší od současnosti?

Při výběru školy jsem od počátku uvažoval jen o humanitním vzdělání. Technické obory mi byly zcela vzdálené, z nějakého důvodu jsem si nedovedl představit sám sebe ani jako právníka nebo ekonoma, přesnou představu jsem ovšem neměl. Ideály patří k mládí, a tak jsem se jimi řídil a nastoupil na bakalářský obor Humanistika. Po třech letech jsem pochopil, že k platónské jeskyni plurality má nejblíže navazující magisterský stupeň na katedře kulturní a sociální antropologie. Zpětně si uvědomuji, že bych pravděpodobně dobře zapadl do Churchillova citátu: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.“

Současnost mi potvrzuje, že bez humanitního vzdělání se moc daleko nedostaneme, pokud tedy nechceme naší společnost proměnit v mravenčí kolonii. Nastupující trendy v podobě zavádění Průmyslu 4.0 či sdílené ekonomiky tuto domněnku jen potvrzují. Již dnes by se mělo velice silně debatovat napříč obory a promyslet dopad robotizace, nárůstu volného času nebo možnou existenci garantované mzdy na budoucí společnost. V této diskuzi mají co říci nejen ekonomové, ale právě i filozofové, sociologové, pedagogové nebo antropologové.

Co zpětně ze svého studia nejvíc oceňujete?

Mimo řádky jsme se naučili číst kriticky text a ověřovat si informace z více zdrojů. Zní to banálně, ale věřte, že to tak banální není. Číst kriticky text vyžaduje vůli a chuť překonat jednoduchá řešení, a samozřejmě také mnohem více času. Takové čtení by mělo patřit k základním dovednostem člověka v moderním světě, který se už v době mých studií stával divokou informační džunglí. Je dost dobře možné, že se zde rýsuje nové pole působnosti právě pro knihovny, ale bez dobrého základu, který by měly poskytnout právě školy, a nejen ty vysoké, to nepůjde.

Jaká osobnost z univerzity se Vám vryla do paměti a proč?

Bylo jich víc, ale jako v pohádce si vyberu jen tři, kteří dle mého ztělesnili tři základní úkoly transformace studenta do dospělého jedince. Prvním jmenovaným bude Otakar Antoň Funda, který nás seznámil s konceptem vzdělávání se, který by se dal přirovnat k hledání „perliček na dně“ v původním böhmovském smyslu. Druhým pak Josef Baumruck, který se pokusil vštěpit nám vzácné umění tvoření řádu z chaosu, a tak jsme vůbec mohli naše myšlenky uspořádat a vtisknout do diplomové práce. Posledním „influencerem“ bude určitě Jitka Kotalová, která nás donutila opravdu kriticky číst texty, s nimiž jsme pracovali, a naučila nás otevřené diskuzi, zahrnující i nezbytný proces tázání se.

Co byste vzkázal dnešním studentům?

Čtěte, čtěte knihy, hodně knih.

Webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním souhlasíte s použitím souborů cookie.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close