Jana Hoffmannová

Jana Hoffmannová

sólová zpěvačka

Ačkoli na pedagogické fakultě absolvovala matematiku, kterou na katedře matematiky pak pět let vyučovala, nakonec se našla v sólovém zpěvu.

Ten posléze vystudovala na stejné fakultě a od roku 2009 se mu věnuje profesně. Spolupracuje s Divadlem J. K. Tyla v Plzni a společně s klavíristkou Hanou Bezděkovou vystupují jako Duo HaB. Od září 2016 vyučuje na Základní škole Martina Luthera v Plzni.

Co si vybavíte jako první, když se řekne Západočeská univerzita?

Vybavím si konkrétní lidi, kteří ovlivnili můj život. Nejvýznamněji Jana Coufalová a Jana Jindrová.

Měla jste při nástupu na ZČU představu, čemu se budete věnovat? Jak se to liší od současnosti?

Na pedagogickou fakultu jsem šla s tím, že budu učit, jen jsem ještě neměla konkrétní představu, jak to bude vypadat. Pak se to trochu zamotalo a já se začala výrazněji věnovat zpěvu. Poté „vstoupily“ do života vlastní děti. No a teď učím. U maturity se mi velmi líbila aprobace předsedy komise – hudební a tělesná výchova. Nakonec se mi to splnilo, díky sloučení Základní školy Martina Luthera a 4gymu, což je parta nadšenců, kteří odpoledne vedou sportovní přípravku dětí od 2 do 8 let. Chceme zase dětem vrátit radost z pohybu a možná tak trochu přebít techniku této doby.

Co zpětně ze svého studia nejvíc oceňujete?

Všeobecný rozhled. To, že jsem prošla učitelstvím pro 1. stupeň ZŠ, mi velmi usnadňuje mou práci s dětmi.

Jaká osobnost z univerzity se Vám vryla do paměti a proč?

Jana Coufalová. Dokázala vždy dobře poradit, i když nikdy neřekla, co si myslí, že bych měla udělat. Jen otevřela prostor a nechala otevřené možnosti k výběru. Myslím, že takový přístup je v určitou chvíli hrozně těžký, protože člověk, který má takové zkušenosti, má samozřejmě svůj názor, ale ona umí nechat rozhodnout vás. Je to vaše rozhodnutí a vaše odpovědnost. A ve skutečnosti se stejně musíme zpovídat jen sami sobě.

Co byste vzkázala dnešním studentům?

Myslím si, že když člověk umí najít v sobě pokoru a úctu, a to nejen ke druhým, ale také sám k sobě, že pak možná dokáže vidět věci i jinak.